Psychologická problematika u CF

Vyrovnáváme se s CF - COPING (část 1.)

Vyrovnáváme se s CF - COPING (část 1.)

ÚVOD ANEB „NEJPRVE TROCHU SROZUMITELNĚ“

Na své cestě životem míříme vždy k nějakým cílům – naučit se číst, dokončit školu, udělat maturitu, najít si práci, uvařit svíčkovou, naučit se řídit auto, vstoupit do manželství, zplodit dítě a tak dále. Někdy je dosažení cíle jednoduché a přímočaré, někdy se však musíme vyrovnávat s nejrůznějšími překážkami. A právě vyrovnávání s překážkami neboli „coping“ – tedy způsob, jak se s nimi my lidé vyrovnáváme – tvořilo hlavní část mé diplomové práce.
Budete se mnou jistě souhlasit, že nemoc a zvláště chronická nemoc je velkou překážkou v našem životě - v životě toho, kdo je nemocný a také všech jeho blízkých. Cystická fibróza je navíc překážkou záludnou a nevypočitatelnou.
Slovo coping pochází z angličtiny a česky znamená „vyrovnat se“ s něčím. Zjednodušeně řečeno to jsou pocity, myšlenky a chování (činy), které používáme, aby nás těžké a stresové situace příliš nezranily. Existují, jak si později ukážeme, různé způsoby, jak se vyrovnáváme s tím, co nás potká.

Číst dál...

Vyrovnáváme se s CF - COPING (část 2.)

Vyrovnáváme se s CF - COPING (část 2.)

V minulém čísle Zpravodaje jsem se vám snažila přiblížit výsledky své diplomové práce, kterou jsem s vaší pomocí napsala. Práce pojednávala o tom, jak se vy dospělí – rodiče i nemocní vyrovnáváte s tím, že vás životem provází CF.

Nyní bych vám pro zajímavost chtěla představit některé konkrétní způsoby, které člověk může používat, aby se nějak vyrovnal s tlakem událostí v životě, resp. ty, jež byly uvedeny v dotazníku, který jste vyplňovali. Použiji-li opět příkladu – někdo si po vyslechnutí nepříznivé zprávy musí dát „panáka“, někdo se jde vypovídat kamarádům, někdo jiný třeba vyplakat.

Každý z nás má svůj individuální neopakovatelný způsob, jak se vyrovnává s tím, co ho v životě potká. A již zde bylo napsáno, že u každého se cesta životem klikatí jinak, takže s různými událostmi se člověk vyrovnává různě. U každého převládá jedno naladění, jeden způsob pohledu na svět – například někdo vidí sklenici spíš poloprázdnou, někdo poloplnou. Někdo bere těžkosti jako výzvu a „doping“ k nějaké aktivitě, někdo se spíše přikrčí. To, s jakým naladěním jdeme životem, je kombinací mnoha faktorů. A vlastně se tak docela nedá říci, že jeden způsob je optimální a jiný úplně špatný. Ty problematické by však neměly převládat, aby si člověk zbytečně neubližoval.

Číst dál...

Nevíme, kdy máme začít CF dětem vysvětlovat a jak moc máme při vysvětlování zacházet do podrobností.

Nevíme, kdy máme začít CF dětem vysvětlovat a jak moc máme při vysvětlování zacházet do podrobností.

Dobrý den, jsme rodiče tří dětí ve věku 7, 5, a 2 roky. Naše nejmladší dcera má CF. Starším dětem jsme ale ještě o nemoci jejich mladší sestry neříkali a oni se začínají ptát. Děti vědí, že sestra je nemocná, že má nabírat váhu a jíst více než oni. Ale my nevíme, kdy máme začít vysvětlovat a jak moc máme při vysvětlování zacházet do podrobností. Cítíme se v tom trochu ztracení. Máme dětem říci všechno?

Odpověď:
Dobrý den a děkuji za velmi případnou otázku. Tato otázka a odpověď na ni se objevuje v několika našich publikacích, které mi pomohou váš dotaz zodpovědět (odkazy níže).
Je známo, že sourozencům nemocných dětí pomáhá a uklidňuje, když jsou informováni hned po sdělení diagnózy. I velmi malé děti vidí, slyší a vnímají (téměř) vše.
Není ale jednoduché o takovém tématu mluvit. Je důležité umět vaše pocity pojmenovat (i smutek) a vysvětlit jejich původ. Malé děti totiž mohou velmi rychle pocítit vinu a zodpovědnost za to, co se jejich rodičům
a sourozencům děje.
Budete-li chtít, můžete navštívit psychologa ve vašem CF centru a požádat ho, aby vám pomohl najít ta správná slova. CF psycholog se může také sejít s vašimi dětmi, pokud budete chtít, teď nebo kdykoliv později.

Číst dál...

Syn nedodržuje pravidelnou léčbu

 Syn nedodržuje pravidelnou léčbu

1. Můj syn, kterému je 21 let, nedodržuje pravidelnou léčbu. Musím ho každý den upomínat a to bývá zdrojem konfliktů, kdy syn umí být dost agresivní. Zřejmě se o sebe vůbec nestará, nevyzvedává si léky, ani si je nepřipravuje. Odmítá si promluvit s profesionálem.
Co mám dělat? Jsem jediná, kdo řeší takový problém?

Odpověď ECORN, Dr Sophie Ravilly (psycholožka, Francie) a Araxie Matossian (psycholožka, Belgie)

Rozhodně nejste jediný rodič, který se ocitl v situaci, kdy dítě nebo pacient odmítá léčbu. Odmítání se objevuje někdy v období teenagerovském, někdy v dospělosti, kdy přichází revolta, která ústí v chaos nebo v odmítání léčby. Je to čas, kdy rodiče musí přestat o své teenagery nebo mladé dospělé pečovat a tím se vyhnout určitému ponížení a musí přistoupit
k „pouhému“ pozorování péče.
Je to těžká doba pro rodiče, kteří tak bezmocně prožívají dobu plnou znepokojivých změn. Doba často neodvratitelná, nicméně nutná pro některé pacienty k tomu, aby vzali „za svou“ svou nemoc a její léčbu. Ovšem každá rodina je unikátní a má svou vlastní cestu k tomuto cíli.
I když váš syn odmítá navštívit psychologa ve vašem CF Centru, můžete to udělat sama. Konzultace vás budou provázet tímto obdobím a pomohou vám přemýšlet o vašem synovi a přijmout změny, které se ve vaší rodině dějí (v její dynamice). Konzultace mohou být také příležitostí k hledání
a nacházení jiných, nepřímých cest, jak pomoci synovi i ve věcech, které
s terapií nesouvisí. Doufáme, že těchto několik tipů Vám pomůže najít cestu, jak řešit zmíněné konflikty.

Číst dál...