CF a škola, práce

Proč pořád chybíš? Musíš pořád kašlat?

Proč pořád chybíš? Musíš pořád kašlat?

Škola se s mou nemocí propojila už asi ve druhé a třetí třídě, kdy mi maminka vozila do nemocnice milé dopisy od spolužáků řízené paní učitelkou, to mě vždycky moc potěšilo. Stalo se mi, že za mnou přišla kamarádka a ptala se mě, jestli jsem postižená. Pramenilo to z toho, že když pro mne maminka občas jezdila do školy, měli jsme na autě značku s vozíčkem a že prý viděla takové jen u postižených lidí. Tenkrát jsem z toho byla zaražená a měla jsem strach, aby spolužáci přijali mou nemoc.
Dříve jsem moc nechtěla hlásit svou nemoc, protože jsem si připadala trapně a také proto, že nesnáším reakce jako „chudinko“, „já tě lituju“, „neumřeš brzo?“ a podobně. Pak jsem ale pochopila, že se jistě vyhnu otázkám typu „Proč pořád chybíš? Musíš pořád kašlat? To jako ti stačí omluvenka „kašlala“?“ a tak. Tak už asi dva nebo tři roky svou nemoc neřeším a beru ji tak, jako když má někdo rýmu :D. Když se někdo zeptá, prostě řeknu, že mám cystickou fibrózu a že je to onemocnění dýchání a trávení, občas někomu dám i www adresu klubu CF.
Také jsem se dozvěděla, že si spousta spolužáků vyhledala mou nemoc, když jsem ji sdělila, což mne docela potěšilo.

Číst dál...