Vždy jsem žila s představou, že já nikdy děti mít nebudu.

Ne že bych nechtěla, ale spíše ze strachu, jak by to probíhalo, jestli by miminku nevadily všechny ty léky a hlavně co by s ním bylo kdyby...kdybych se já nemohla postarat?
Když mi bylo dvacet, zaskočil mě pan doktor otázkou „Přemýšlela jste někdy o dětech? Je nejvyšší čas nad tím uvažovat“. Doporučil mně tenkrát článek, který napsala jedna pacientka do časopisu. Jeho přečtení mně pak hodně pomohlo v rozhodování.
Byla jsem na tom opravdu dobře a těhotenství nic nebránilo. Jsem člověk, který řeší věci na poslední chvíli a tak jsem bez jakýchkoliv vyšetření a porad s doktory vysadila antikoncepci a čekala, co bude.
Dva roky se nedělo nic a už jsem se pomalu začala obávat, že to samo nepůjde. A pak jsem jednoho krásného dne zjistila, že jsem těhotná. S hrůzou jsem volala Motol a bála se, co mi na to řekne pan doktor. Kupodivu byl uplně v pohodě.
Dostala jsem kontakt na genetiku a rozjelo se kolečko. Krevní testy moje a manžela, zjišťování čím kdo ve které rodině trpí nebo trpěl, od rodičů až po praprarodiče.
Všechno dopadlo výborně a mohli jsme si oddechnout. Těhotenství jsem si vyloženě užívala. Od začátku jsem byla doma na rizikovém těhotenství. Plicní funkce byly spíš ještě lepší než normálně. Kondici jsem si udržovala tím, že jsem chodila sem a tam po zahradě, kterou máme z kopce. Přibrala jsem 18 kg a bylo mně výborně.
Rodit jsem šla do Motola, protože mám v tamnější lékaře největší důvěru a chodím tam se vším.
Porod mi v Motole naplánovali o nějakých pár dnů dříve.
Nastoupila jsem tam v pátek 5.prosince a na sobotu bylo v plánu, že dostanu tabletku na vyvolání porodu. Dostala jsem ji v osm ráno a nic se nedělo. Když mě lékařka viděla po obědě, řekla mi „Vy rodit nebudete“... Asi o hodinu později vše začalo. Neskutečná bolest v kříži, která ale zase rychle přešla. Vlastně jsem ani moc velké bolesti neměla. K večeru mě vzali na sál, dali klistýr a pak jsme čekali.
Adélka se narodila 6.prosince 2008 v půl osmé večer.
Je krásná a hlavně ZDRAVÁ.