Vážím si každého dne, který mi byl přidán.

Od počátku našeho vztahu jsem s partnerem mluvila o tom, že mám cystickou fibrosu a sdíleli jsme i všechno, co to znamená pro naše případné rodičovství. Postupně jsme dozráli k tomu, že pokud bude partner podle vyšetření nosičem genu CF, nebudeme si pořizovat „vlastní“, biologické dítě, ale nabídneme domov dítěti bez rodičů. Krátce před naší svatbou jsme navštívili oddělení genetiky a nechali vyšetřit partnera na nosičství genu CF. Ulevilo se nám, nosičství žádné z testovaných mutací nebylo prokázáno.
Dva roky po svatbě jsme dospěli k tomu, že bychom rádi obohatili naši rodinu o miminko. Moje první cesta směřovala k doktoru Filovi. Je můj zdravotní stav dostatečný na to, abych dokázala donosit zdravé dítě? Neohrozí těhotenství můj stav? V té době byl můj zdravotní stav velmi dobrý. Plicní funkce nad 100 %, slinivka fungující, antibiotika cca jednou do roka. A proto pan doktor neviděl žádný důvod, proč těhotenství bránit. Začali jsme se tedy těšit na miminko. Uběhlo půl roku, rok, rok a půl, a vyhlížené dvě čárky na testu se stále neobjevovaly. Opět přišel na řadu pan doktor Fila. Vysvětlil nám, že pravděpodobnou příčinou komplikací s otěhotněním je hustý hlen, který zabraňuje spermiím dostat se k vajíčku. Pan doktor mi v tomto smyslu napsal zprávu pro mou gynekoložku. Než jsem se však dostala na gynekologické vyšetření, bylo všechno jinak. Spolu se zprávou od pana doktora jsem hlásila také pozitivní těhotenský test.
První těhotenství probíhalo zcela bez problémů. Nadále jsem chodila na pravidelná vyšetření k panu doktorovi (častěji než mimo těhotenství) a zároveň také na „velké“ UTZ na vyšetření tzv. echogenity střev. Toto vyšetření by případně mohlo prokázat špatnou funkci střev, která může ukazovat na cystickou fibrosu. Bez jakýchkoliv komplikací jsem dospěla až do 41. týdne těhotenství a po spontánním porodu , který byl dlouhý, ale nebyl nijak ovlivněný mou diagnozou, se mi narodila krásná zdravá holčička. V jejích šesti měsících jsme pro jistotu nechali provést potní test, který byl negativní.
Péče o miminko mi zabírala mnoho času, navíc jsem také dále z domova pracovala. Pomalu a nenápadně jsem začala zapomínat hlídat svou životosprávu. Málo jsem spala, málo jedla, zároveň jsem poměrně často kojila. Za šest měsíců od narození dcery jsem zhubla na 10 kg pod svou původní váhu a skolila mě ošklivá angína. Manžel se najednou musel starat o miminko i o mne, několik dní jsem měla vysoké horečky. Ani po vyléčení angíny jsem nebyla v pořádku, několik dalších měsíc ů jsem měla zvýšené teploty a žádné testy neukazovaly, čím jsou způsobeny. Až pan doktor Fila odhadl zánět mléčné žlázy a intenzivní dávky antibiotik konečně můj stav upravily. Vystrašilo mě to dostatečně na to, abych si začala lépe hlídat spánek a jídlo.
Když byl dceři rok, po stabilizování mého zdravotního stavu, jsme začali uvažovat o dalším miminku. K otěhotnění tentokrát stačilo šest měsíců. Toto těhotenství bylo ale od počátku provázeno komplikacemi, krvácením, velkým hematomem. Až ve 14 týdnu těhotenství hematom zmizel, krvácení ustalo a my se začali pomalu radovat a těšit. V 15. týdnu se při rutinním ultrazvuku neukázalo srdce. Bylo to pro nás velmi bolestivé období.
Poté, co jsme přišli o naše miminko, jsme na radu lékařů vyčkali šest měsíců. Byli jsme velmi překvapeni, když jsem poté otěhotněla napoprvé. Toto těhotenství bylo stejně jako první zcela bez komplikací. Měla jsem spoustu energie, výborný zdravotní stav a ještě den po termínu jsem se s manželem a dcerou vydala na výlet na Pokličky na Kokořínsku. Téměř čtyřkilový syn se narodil spontánně a ani tentokrát nebyl porod nijak ovlivněn mou diagnózou.
S dvěma dětmi jsem se ještě víc snažila hlídat svou životosprávu a asi i proto byl můj zdravotní stav stále velmi dobrý. Postupem času jsme si s manželem uvědomili, že skutečnost, že se nám narodily dvě úžasné zdravé děti, není dostatečným důvodem, proč nedat domov dítěti, které to potřebuje. A tak jsme si zažádali o svěření dítěte do pěstounské péče. Tehdy k nám přišel tříletý chlapec s výraznými příznaky citové deprivace. Bylo to velmi náročné, ale zároveň smysluplné a obohacující.
Jako poslední přišla do naší rodiny před dvěma lety tříletá holčička. V současné době se tedy starám o čtyři děti ve věku od 5 do 9 let. Můj život je jako dravá řeka – vyčerpávající, náročný, ale zároveň obohacující a nádherný. Jsem vděčná že mi můj zdravotní stav dovoluje žít plnohodnotný život. Jako dítě jsem měla mezi svými přáteli několik dětí s CF, nikdo z nich již dnes nežije. Vážím si každého dne, který mi byl přidán.

Nezapomeňte na:
Zhodnocení zdravotního stavu lékařem
Genetické vyšetření obou partnerů
Sledování lékaři v průběhu těhotenství
Dodržování vhodné životosprávy po narození dětí