Terezka je pro mě ten největší dar, který jsem mohla kdy dostat.

Chtěla bych vám o sobě napsat pár řádků. Jmenuji se Lenka Prouzová (Dohaničová), je mi 30 let (2011) a léčím se s CF. No, moje velké štěstí začalo 14.6. 2008, kdy jsem se vdala za Martina Prouzu. Samozřejmě, jako každý jiný, jsme si přáli miminko, o které jsme se snažili skoro 2 roky a nějak to pořád nepřicházelo.
Podstoupili jsme tedy inseminaci a na první pokus se zadařilo. Moje těhotenství bylo naprosto bez problémů, nikdy mi nebylo líp. Plicní funkce před otěhotněním byly kolem 60 % a v době těhotenství i o něco víc. V 29. týdnu se miminko chtělo jít už asi podívat na maminku, takže jsem musela ležet ve FN Hradec Králové, kde těhotenství udrželi ještě do 33. týdne. Během těhotenství jsem přibrala 9 kg. 
Dne 12.9.2009 se nám narodila krásná zdravá holčička, Terezka, vážila 2000 g a měřila 45 cm. Porod byl přirozený, přišlo to úplně samo a za dvě hodinky byla Terezka na světě. Jelikož byla maličká, tak musela jít do inkubátoru. Mně 4. den po porodu pustili domů, týden jsme byli doma bez Terezky, vozili jsme ji každý den mateřské mlíčko a po týdnu mě tam u ní na dětské klinice ubytovali a ještě 14 dní jsem tam s ní byla. Dne 7. 10. 2009 si pro nás taťka přijel a odvezl si nás domů.
Dnes je nám už 13. měsíců a až do teď jsem kojila. Museli mi dát antibiotika na přeléčení, takže jsem musela s kojením přestat. Terezka je pro mě ten největší dar, který jsem mohla kdy dostat. Je to úžasný, nepopsatelný pocit. Pokud zdraví jen trochu dovolí a poštěstí se nám, chtěli bychom Terezce pořídit ještě bratříčka nebo sestřičku.

Přeji všem, aby se jim dařilo přinejmenším taky tak jako mně, a přeji všem mnoho zdraví.
Lenka