Těhotenství je snad nejkrásnější věc...

Měla jsem ho klidné, bez těhotenských nevolností, otekání nohou a dalších nepříjemných věcí, co mívají těhulky. Prostě pohoda.
S manželem jsme plánovali mimčo asi půl roku po svatbě. Vše jsem nejdříve zkonzultovala s panem doktorem Filou, jestli jsem v takovém stavu, kdy mimčo můžu mít nebo ne. Sice jsem měla spirometrii 45%, ale fyzicky jsem na tom byla, jako kdybych měla aspoň 55% :) a pan doktor mi to povolil. Byla jsem šťastná. Ještě nás čekala návštěva na genetice, kde manželovi udělali testy, zda je nebo není nosič. A paní doktorka Piskáčková nám vysvětlovala, jak to bude probíhat, když otěhotním, jaké vyšetření mně budou dělat a v jakém týdnu se například vyšetřuje, zda je mimčo zdravé nebo ne. A také jsme byli seznámeni s tím, že taky nemusím otěhotnět a budu muset na umělé oplodnění. Manželovi testy dopadly dobře.
Po roce snažení stále NIC. Ano, i zdravým lidem to občas trvá déle, ale u nás se nedá moc dlouho čekat, takže jsem kontaktovala paní doktorku na genetice a ta mě odkázala na reprodukční centrum.

Zavolala jsem tam řekla, že mam CF,že se už přes rok snažíme atd. Sestřicka nás objednala na konzultaci. Byl konec května a volny termin byl až v srpnu. Obrečela jsem to, byla jsem naštvana na celej svět, že to nejde přirozenou cestou, byla jsem zklamana. Ale nedalo se nic delat.
Mezitím jsme si naplanovali dovolenou. A po navratu jsem si udelala tehot.test a byl pozitivni. Byli jsme strasne stastny. Nejdriv nez jsem zacala vse obvolavat jsem chtela potvrzeni od gynekolozky. Ta mi to potvrdila fotkou našeho 3 měsičního drobečka. Druhy den jsem hned volala na reprodukci vše zrušila. Pak jsem volala na genetiku a pani doktorka Krulisova mě objednala do Motola na ultrazvuk a k sobě, aby nám řekla jak to bude dal.
Potom jsme jezdili každy měsíc na ultrazvuk. Všechny ultrazvuky dopadly dobře i ten hlavni kdy se koukali na střivka zda v nich nejsou nejake změny, ktere by naznačovali na CF. Byli jsme všichni moc radi, že je mimčo zdravy. Asi v 7 měsici se mi objevila těhotenska cukrovka. Prašky nebo inzulin jsem brat nemusela jen jsem si hlidala cukr. Po porodu cukrovka zmizela. Z dechem to bylo ze začátku vpoho. Čím větší jsem měla břicho tim huř se mi pak dychalo, když jsem nemusela jit po schodech dalo se to, rovinky mi nedělali problem. Opravdu jsem měla pohodové těhotenstvi na tak nizkou spirku.
Porod jsem měla v Motole. Měla jsem naplanovany císařsky řez kvuli nizke spirometrii. Byla jsem do Motola přijata uz v 37+5 tydnu na rizikovku. Nástup jsem měla v utery a ve čtvrtek odpolko mi praskla voda. Dostala nejakou infuzi asi na spomaleni porodu nevim tohle si nepamatuju, po 2h od prasknuti jsem sla na sal. Pichli mi do zad anestetika,peknej hnus :) a čekala az anestezie zacne pusobit. Manzel byl u porodu a koukal na me za sklem. Po umrtveni mi mohli udelat cisaře, bylo to docela rychli. Malyho vytahli a hned plakal, kdyz ho odnaseli na moment mi ho ukazali. Byla jsem tak štastna. Kdyz ho umyli a zabalili donesli mi ho a ja ho mohla pohladit a dat pusu, pak ho odnesli na novorozenecke. Me jeste odoperovali slepaka, protoze se jim nejak nezdal, byl vetsi nez by mel byt. Potom co me zasili, odvezli me na Jip. Druhy den me prevezli na normalni pokoj a mohla jsem konecne pochovat meho meleho prdolu a nakojit ho. Asi dva dny mi ho kazdy 3h vozili nez jsem se trochu zotavila a pak uz jsem si ho vzala k sobě.
Když jsme byli doma pokračovali jsme stejně jako v nemocnici, každé 3h kojení a přebalení. Byla jsem ze začátku hrozně unavena nez jsem si zvykla na kazdodenni režim. Spanek jsem dohnala pres den. S inhalacema to bylo ok. Přispusobila jsem si to tak, abych mela inhalaci mezi kojenim. Kojila jsem asi jen 3 tydny pak jsem si musela nasadit antibiotika. Koupani, přebalovani a péče o Kubička vše bez problému. A jizva se mi krásně hojila. Když mi nebylo dobře postaral se manžel nebo moje mamka. A staraji i ted.
Po těhotenstvi mi klesla spirometrie, mam 35% , ale nepřipada mi to, parkrat jsem mela i 32%. Ale jde mi to pomalu nahoru. No a ke všemu jsem si začala píchat inzulin. Jinak je vse ok :)
Pokud by to byla takova hračka a pohoda jako prvni těhu, tak bych chtěla ješte druhe ditě.