Mít, nebo nemít - to je, oč tu běží

U žen s cystickou fibrózou kromě stupně závažnosti této nemoci není překážka znemožňující mít dítě. Mohou u nás být určité komplikace jako například neprůchodné vejcovody kvůli vazkému hlenu, ale to nejsou překážky, se kterými by si doktoři neporadili.

První a ne malý problém je najít si partnera, který CF bude tolerovat a dokáže se přenést přes ty horší možnosti, které ho s námi možná čekají. Věřte mi, že není moc chlapů, kteří dovedou milovat, pečovat a žít s tím, že dokud nás smrt nerozdělí není možná až tak daleká vyhlídka.
U CF mužů je ta situace ještě horší, jelikož ti bývají velmi často neplodní.

Pokud se pár kde je jeden z partnerů CF nemocný rozhodne mít dítě, je několik věcí které rozhodně udělat musí. V první řadě je nutné nechat zdravého partnera vyšetřit, jestli náhodou není nosičem genu CF. Pokud testy na nejčastější mutace nosičství neodhalí, můžeme pokračovat dál (i když je pořád možnost že je nosičem nějaké velmi vzácné mutace genu CF, který se kvůli minimálnímu výskytu netestuje). Pokud se ukáže, že partner je nosičem genu, situace se velmi komplikuje. V takovém případě je prakticky jediným řešením oplodnění metodou IVF.
U mě a mého manžela to naštěstí byl ten první případ. On není nosičem žádné z nejčastějších mutací. Ale i tak to není jednoduché. Po roce snažení se běžným způsobem jsme vyhledali pomoc lékařů v reprodukčním centru FN Motol. Sice jsme tam jako pár >30let výjimečný jev, ale my prostě nemáme čas čekat.
Bohužel s CF je to boj o čas. Mě je už 25let a u nás jde nejvíce o dobrý zdravotní stav, uspokojivé hodnoty FEV1 (nad 50%) a věk také není zanedbatelný faktor. Čím dříve tím spíše to tělo ustojí, nejde tu jen o samotné těhotenství, ale i následnou péči o dítě. U CF se únava lehce zamění s nastupující infekcí a pak už je průšvih na světě raz dva.
V reprodukčním centru to také není rychlá záležitost, je nutné podstoupit spoustu vyšetření. Na některé je dlouhá lhůta na objednání minimálně měsíc, další se musí provádět v určité fázi menstruačního cyklu a všechny stihnout během jednoho není možné.
Jen je tak rychle shrnu – odběry krve na karotypy u obou, spermiogram u muže, imunologie u obou, postkoitální test (jo... znamená to doslova to, co si myslíte :D ), odběry krve na hladiny hormonů u mě, test průchodnosti vejcovodů u mě.
Shrnuto a podtrženo výsledky všech těch testů u nás říkají, že není důvod, proč bychom nemohli počít dítě přirozenou cestou. Nicméně vzhledem k CF je potřeba otěhotnění urychlit proto nám jako první možnost nabídli inseminaci. Partner předtím musí na odběry krve kvůli pohlavně přenosným chorobám a samotná inseminace se plánuje dle menstruačního cyklu, aby vyšla na dobu ovulace. Pokud by inseminace ani na 3. pokus nevyšla další variantou je mimotělní oplodnění tedy klasické IVF. Jelikož máme nyní před zmiňovanou inseminací tak nedokážu přesně říct, co vše následuje po případném otěhotnění.
Rozhodně je několik vyšetření, které je třeba podstoupit, aby se případně odhalila CF u miminka (pokud by byla ta smůla a partner byl opravdu nosičem některé ze vzácných mutací). V první řadě je to ultrazvukové vyšetření střev plodu, které může ukázat na případnou CF a následně biopsie chloridových klků. Těhotenství CF ženy se bedlivě sleduje jak z gynekologického hlediska, tak z pohledu CF. V případě nutnosti je možné během těhotenství absolvovat intravenózní přeléčení antibiotiky.
Tak jsem tedy shrnula ty praktické informace, ale to co se Vám může odehrávat v hlavě už se tak lehce shrnout nedá. Já například pořád bojuji s tím, jestli je to správné. Fakt že přivedu na svět nosiče CF genu mě nijak netíží, bude o tom vědět a bude si na to moct dát pozor. V tomhle ohledu je podle mne informovaný nosič lepší než neinformovaný. Co mě ale trápí je to, že pořád nevím jak to jednou bude se mnou. Jistě že to neví nikdo z nás, děti ztrácejí své rodiče i když jsou zdraví a naopak.
V tuhle chvíli nechávám své sobecké já urvat si ze života co se dá a mohu jen doufat, že moje dítě na tom bude jednou bito co nejméně.
Ráda bych víc popsala, co vše prožívám, ale nejde to, když pomyslím na to, že tu třeba jednou nechám jak svého úžasného muže tak naše dítě všechno se mi stahuje a chce se mi jen brečet, ta představa strašně bolí a já na to nechci myslet.
Jediné co můžu je dělat vše proto, abych tu byla co nejdéle to půjde pro ně pro oba. A já jsem nikdy nebyla slabej kus, vždycky jsem byla spíš tvrďák, takže prostě doufám, že to dopadne dobře pro nás pro všechny.