Terezka je pro mě ten největší dar, který jsem mohla kdy dostat.

Podrobnosti

Zveřejněno: 30. 5. 2015 8:18

Napsal Super User

Terezka je pro mě ten největší dar, který jsem mohla kdy dostat.

Chtěla bych vám o sobě napsat pár řádků. Jmenuji se Lenka Prouzová (Dohaničová), je mi 30 let (2011) a léčím se s CF. No, moje velké štěstí začalo 14.6. 2008, kdy jsem se vdala za Martina Prouzu. Samozřejmě, jako každý jiný, jsme si přáli miminko, o které jsme se snažili skoro 2 roky a nějak to pořád nepřicházelo.
Podstoupili jsme tedy inseminaci a na první pokus se zadařilo. Moje těhotenství bylo naprosto bez problémů, nikdy mi nebylo líp. Plicní funkce před otěhotněním byly kolem 60 % a v době těhotenství i o něco víc. V 29. týdnu se miminko chtělo jít už asi podívat na maminku, takže jsem musela ležet ve FN Hradec Králové, kde těhotenství udrželi ještě do 33. týdne. Během těhotenství jsem přibrala 9 kg. 

Číst dál...

Těhotenství je snad nejkrásnější věc...

Podrobnosti

Zveřejněno: 29. 5. 2015 23:03

Napsal Super User

Těhotenství je snad nejkrásnější věc...

Měla jsem ho klidné, bez těhotenských nevolností, otekání nohou a dalších nepříjemných věcí, co mívají těhulky. Prostě pohoda.
S manželem jsme plánovali mimčo asi půl roku po svatbě. Vše jsem nejdříve zkonzultovala s panem doktorem Filou, jestli jsem v takovém stavu, kdy mimčo můžu mít nebo ne. Sice jsem měla spirometrii 45%, ale fyzicky jsem na tom byla, jako kdybych měla aspoň 55% :) a pan doktor mi to povolil. Byla jsem šťastná. Ještě nás čekala návštěva na genetice, kde manželovi udělali testy, zda je nebo není nosič. A paní doktorka Piskáčková nám vysvětlovala, jak to bude probíhat, když otěhotním, jaké vyšetření mně budou dělat a v jakém týdnu se například vyšetřuje, zda je mimčo zdravé nebo ne. A také jsme byli seznámeni s tím, že taky nemusím otěhotnět a budu muset na umělé oplodnění. Manželovi testy dopadly dobře.
Po roce snažení stále NIC. Ano, i zdravým lidem to občas trvá déle, ale u nás se nedá moc dlouho čekat, takže jsem kontaktovala paní doktorku na genetice a ta mě odkázala na reprodukční centrum.

Číst dál...

Nikdo nemá právo vám říkat, jestli můžete nebo ne – to musíte vědet sami v sobě.

Podrobnosti

Zveřejněno: 29. 5. 2015 23:01

Napsal Super User

Nikdo nemá právo vám říkat, jestli můžete nebo ne – to musíte vědet sami v sobě.

Dana Převorovská 35 let.
Transplantace plic 30.11. 2012
Syn Jakub 11 let a Ondřej 5 let.

Cystická fibróza mi byla diagnostikována velice brzy. V její přítomnosti žiju tedy celý život.
Celý život byl díky ní ovlivněn - co se týče rozhodování, v přístupu řešení i neřešení daných problémů. Vrozená nemoc vám dá jakousi jednoduchost a přímočarost a paradoxně vám mnohdy ukáže jasný směr. Neztrácíte čas. Víte, že prostě nemůžete. A i když riskujete, že rozhodnutí nemusí být správné, prostě jednáte a nepřešlapujete na místě jako spousta zdravých lidí. V tom je kladná stránka Cf.

Od začátku se léčím v Motole, kde vzniklo první CF centrum. Díky docentce Vávrové, která se celoživotně problematice Cf věnovala a díky její péči jsem zdárně vyrostla v dospělou ženu.
Měla jsem to štěstí, že moje nemoc měla velice dobrý průběh. Vyrůstala jsem prakticky jako normální dítě. Sport, tábory, přátelé…… I tak jsem ale věděla, že smrt je mi v zádech mnohem blíž.
Vyrůstáte s tím, že nebudete mít děti, že jednou možná bude transplantace……

Číst dál...

Vždy jsem žila s představou, že já nikdy děti mít nebudu.

Podrobnosti

Zveřejněno: 29. 5. 2015 22:58

Napsal Super User

Vždy jsem žila s představou, že já nikdy děti mít nebudu.

Ne že bych nechtěla, ale spíše ze strachu, jak by to probíhalo, jestli by miminku nevadily všechny ty léky a hlavně co by s ním bylo kdyby...kdybych se já nemohla postarat?
Když mi bylo dvacet, zaskočil mě pan doktor otázkou „Přemýšlela jste někdy o dětech? Je nejvyšší čas nad tím uvažovat“. Doporučil mně tenkrát článek, který napsala jedna pacientka do časopisu. Jeho přečtení mně pak hodně pomohlo v rozhodování.
Byla jsem na tom opravdu dobře a těhotenství nic nebránilo. Jsem člověk, který řeší věci na poslední chvíli a tak jsem bez jakýchkoliv vyšetření a porad s doktory vysadila antikoncepci a čekala, co bude.
Dva roky se nedělo nic a už jsem se pomalu začala obávat, že to samo nepůjde. A pak jsem jednoho krásného dne zjistila, že jsem těhotná. S hrůzou jsem volala Motol a bála se, co mi na to řekne pan doktor. Kupodivu byl uplně v pohodě.

Číst dál...